Závit se stal jedním ze symbolů moderní doby, který nás provází na každém kroku. Bude velmi pravděpodobné, že nějaký závit budete mít ve své blízkosti při cestě do zaměstnání, v kanceláři, v jídelně v restauraci, při sportu a doma při odpočinku. Závit je dokonce součástí propisovací tužky a ventilků na bicyklu – to abyste si nemysleli, že si tu vymýšlíme, a že se to týká ryze průmyslových záležitostí, nikoli spotřebního zboží.

Abychom mohli vyrobit závit, potřebujeme k tomu buď obráběcí nebo tvářecí stroj, anebo závitník. Se závitníky se seznamují již děti, učni a studenti na základních a středních školách a sady závitníků a oček bývají v mnoha domácnostech, kde se ukrývají v šuplících dílenského stolu. Nejčastěji zhotovujeme závit metrický, který je také na většině šroubech a matic, méně často se objevuje závit Whitworthův, na paticích žárovek je zhotoven závit Edisonův a kromě několika dalších typů závitů nesmíme zapomenout vyzdvihnout i trapézový závit.

Trapézový závit je v odborné terminologii nazýván lichoběžníkovým rovnoramenným závitem a jde o jeden z nejčastějších typů závitů u obráběcích strojů. Jeho svérázný profil umožňuje velmi rychlý pohyb s minimálním třením a této vlastnosti se využívá zejména pro posuvy některých strojních součástí.

Trapézové závity se vyrábí podobným způsobem jako metrické, buď válcováním (tvářením) anebo řezáním pomocí trapézového závitníku. Každý způsob má své výhody a nevýhody a lze říci, že oba se hojně využívají ve strojírenské praxi.

Výroba závitů patří k velmi zajímavým pracovním činnostem a zabývá se jí řada firem i v naší zemi, mimochodem Československo bylo vyhlášené strojírenskou výrobou na pokročilé úrovni již za první republiky a byl to také jeden z důvodů, proč mělo zájem hitlerovské Německo o zřízení protektorátu, aby využilo zde dostupných technologií pro zbrojní výrobu.