Závit se stal jedním ze symbolů moderní doby, který nás provází na každém kroku. Bude velmi pravděpodobné, že nějaký závit budete mít ve své blízkosti při cestě do zaměstnání, v kanceláři, v jídelně v restauraci, při sportu a doma při odpočinku. Závit je dokonce součástí propisovací tužky a ventilků na bicyklu – to abyste si nemysleli, že si tu vymýšlíme, a že se to týká ryze průmyslových záležitostí, nikoli spotřebního zboží.

Abychom mohli vyrobit závit, potřebujeme k tomu buď obráběcí nebo tvářecí stroj, anebo závitník. Se závitníky se seznamují již děti, učni a studenti na základních a středních školách a sady závitníků a oček bývají v mnoha domácnostech, kde se ukrývají v šuplících dílenského stolu. Nejčastěji zhotovujeme závit metrický, který je také na většině šroubech a matic, méně často se objevuje závit Whitworthův, na paticích žárovek je zhotoven závit Edisonův a kromě několika dalších typů závitů nesmíme zapomenout vyzdvihnout i trapézový závit.

Trapézový závit je v odborné terminologii nazýván lichoběžníkovým rovnoramenným závitem a jde o jeden z nejčastějších typů závitů u obráběcích strojů. Jeho svérázný profil umožňuje velmi rychlý pohyb s minimálním třením a této vlastnosti se využívá zejména pro posuvy některých strojních součástí.

Trapézové závity se vyrábí podobným způsobem jako metrické, buď válcováním (tvářením) anebo řezáním pomocí trapézového závitníku. Každý způsob má své výhody a nevýhody a lze říci, že oba se hojně využívají ve strojírenské praxi.

Výroba závitů patří k velmi zajímavým pracovním činnostem a zabývá se jí řada firem i v naší zemi, mimochodem Československo bylo vyhlášené strojírenskou výrobou na pokročilé úrovni již za první republiky a byl to také jeden z důvodů, proč mělo zájem hitlerovské Německo o zřízení protektorátu, aby využilo zde dostupných technologií pro zbrojní výrobu.

Říká vám něco pojem „Jizerská padesátka“? Je to legendární lyžařský běžecký závod na padesát kilometrů, který se pořádá pravidelně, každý rok, již od roku 1968. Brzy tedy oslaví šedesát let svého trvání. Není to ale závod ledajaký, na startovní listinu se obvykle hlásí několik tisíc závodníků, ovšem co je podstatné, probíhá na území Jizerských hor a startuje vždy v Bedřichově.

Závodníci probíhají překrásnými přírodními scenériemi na osadě Jizerka a kolem Smědavy, v krajině, která nebývá v zimě sice v obležení lyžařů tak, jako například v Krkonoších, nicméně právě kouzlo Jizerských hor má takovou sílu, že si mnohé z vás přitáhne na svou stranu po zbytek života.

Běh na lyžích je velmi náročný, ale zajímavý sport, věnují se mu statisíce nadšenců v naší zemi, a i když zrovna nemusí startovat v Bedřichově, budou potřebovat výzbroj i výstroj, vhodnou do terénů, které odpovídají jejich kondici a lyžařským schopnostem.

Základ výstroje tvoří zejména boty a kalhoty Silvini Soracte. Těm se věnuje nejvíce pozornosti, protože běh na lyžích je sport nohou – nohy nás nesou a posouvají vpřed, proto musí mít zajištěný prvořadý komfort. Vše se točí kolem obuvi, ponožek a běžeckých kalhot, a teprve pak se dokupují další komponenty, jako jsou bundy, funkční prádlo na trup, čepice, rukavice, brýle atp.

Současné technologie sportovního oblečení umožňují pořídit takové vybavení, o němž se lidem před třiceti, čtyřiceti lety ani nesnilo, a možná právě vy si vybavíte tu dobu počátku devadesátých let, kdy se na běžeckých tratích objevovali lidé i v obyčejných šusťákových teplákách z tržnice s tenkou gumou v pase.

Až se budete oblékat na běžky, nezapomeňte kromě vaší výstroje i na dobrou náladu a vydejte se někam, kde vás to bude bavit, a kde okolní příroda stojí za váš pohled. Třeba právě v malebné krajině Jizerských hor, v okolí Mariánské hory, vodní nádrže Souš, Josefova Dolu, Jiřetína pod Bukovou, Antonínova a Maxova.